Koncentrační tábor Flossenbürg

20. května 2014 v 15:35 | Liz |  Traveling
V pondělí jsme měli volno kvůli maturitám, tak jsme se sebrali a jeli do Německa. O návštěvě koncentráku Flossenbürg jsem prudila rodiče už od pátku, kdy nám dějepisář při hodině pouštěl dokument. Obecně 2. světová válka je moje nejoblíbenější téma, a zatím jsme byli jenom v muzeích ve Francii ohledně vylodění.



Z celého tábora tam zůstala jen polovina, co mohli, to zničili. Zůstaly tam tedy jenom budovy postavené z kamene, hlavně ze žuly, protože u města je kamenolom, kde se těží žula. Tam vězně každý den odváděli. Z pěti nebo šesti hlídkových věží zbyly jenom dvě. V bývalé kuchyni a prádelně udělali moc hezké, interaktvní výstavy.

Náhání vám to hrůzu, když vstupujete na nějaký pozemek nebo do nějakého domu, a víte, že tady bylo vězněno 100 000 lidí a zavřažděny možná tři čtvrtiny. Já jsem měla hodně divný pocit, když jsem vstupovala do krematoria. Byla to malá místnost, byla v ní jen pec. Byly tam ještě další dva pokoje, ale já se tam neodvážila jít.

To, co mi málem vehnalo slzy do očí, bylo za krematoriem. Za několika náhrobky, na louce, byl jakýsi ohrazený prostor nízkou zdí, a uprostřed byly položeny kostky do tvaru trojúhelníku, něco jako skákací panák. Něvěděla jsem, co to je, dokud jsem si nepřečetla popisek, který byl na jedné ze zdí, napsán velkými červenými písmeny. ''Vězni zde byli hromadně zastřeleni.'' Vězně postavili do trojúhelníku a pak rozestavěli střelce po celém obvodu. A pak stříleli. Kousek před trojúhelníkem bylo číslo. 73 296. Mrtvých? Jistě jich bylo víc, ale dopočítali se pouze tohoto čísla.

A za tímhle čekalo ještě jedno neštěstí.. stála tam mohyla, pokrytá trávou. Z každé strany byl na zemi popisek v jiné řeči. ''Zde leží popel a kosti z hromadného pálení.''

V bývalé prádelně zůstaly umývárny, a v relativné dobrém stavu. Když stojíte ve dveřích, dokážete si lehko představit zástup lidí, hubených a hladových, na které pouští střídavě ledovou a vařící vodu.

Tohle je nejsmutnější éra moderních dějin, alespoň podle mně. Ale smutnější je, že lidé si z toho nic neodnesou, pokrčí nad tím rameny s ''No a co?''. Neuvědomují si, že se žilo úplně jinak než dnes, a ani to, že by se tohle třeba mohlo stát znovu. Nebylo to ještě tak dávno, co v Čechách pořád vládli komunisté. Lidé odsuzují národy podle toho, co se stalo. Odsuzují Němce kvůli tomu, že přišel jeden a všechny zblbnul. Nedá se s tím nic dělat, ale přece jen to bylo před 70 lety a teď je to v Německu úplně jinak. Tohle jsem mohla pozorovat v dubnu, kdy jsme měli jet na výměnný pobyt do Německa a jela tam nakonec jen půlka. A rodiče učí své děti, aby nenáviděli Němce, a nenáviděli Rusy, aby nakonec nenáviděli všechny ostatní národy, protože mají jiné dějiny, jiný politický systém, jiné názory, než oni sami.

To jsem asi trošku odbočila. Fotky jsem nahrála na rajce.net, protože sem to trvalo strašně dlouho. Tady si je můžete prohlédnout :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama